Úvod - Návody - Měření

Návody a použití


01. Pevnost podkladu

Pevnost v tlaku pro pochůzné podlahy pod podlahoviny ze syntetických pryskyřic je minimálně 14,7 MPa, pro pojízdné podlahy je minimálně 21,5 MPa, pro lité podlahoviny, polymermalty a polymerbetony pojízdné s vedlejším zatížením minimálně 21,5 MPa. Přídržnost - pevnost v tahu kolmo na povrch minimálně 1,5 MPa.

02. Odtrhová zkouška

Přístroj pro odtrhové zkoušky by neměl chybět u žádné seriozní stavební firmy. Na našem trhu ho nabízí například firma Coming Praha. Je určen ke kontrole kvality povrchu podkladu, k určení tahové pevnosti materiálu, ke kontrole nanesených vrstev a k měření jejich přídržnosti k podkladu. Jeho předností je snadnost zkoušky, přesnost a flexibilita. Povrchová vrstva se prořízne až do základního materiálu korunkovým vrtákem normalizovaného průměru k zajištění definované měřené plochy. Vhodným lepidlem se přilepí na měřené místo zkušební terč a po zatvrdnutí lepidla se terč zatěžuje. Na displeji se pak odečítá momentální nebo maximální dosazené napětí či síla potřebná k odtržení..

Ukázkové fotografie

Odtrh Vývrt

03. Rovinost podkladu

Rovinnost je nezanedbatelný rozměr zvláště u pohledových ploch. U stěrkových podlahovin limituje spotřeby materiálu a potažmo i výslednou cenu. Nejčastěji se provádí měření hliníkovou vodováhou s dostatečnou odolností proti průhybu na vzdálenost dvou metrů. Další metodou je kovová lať a okalibrovaný klínek. Tato metoda je velmi elegantní a jednoduchá. Rysky na klínku přímo ukazují velikost nerovností v milimetrech. Je však pravdou, ze těmito metodami měříme spíše menší plochy. Na velkých plochách je toto měření spíše orientační. Vyspělejšími technikami pro větší plochy, které postupně vytlačují hadicové vodováhy jsou laserové vodováhy na stativu nebo ještě luxusněji vybavené rotační laserové vodováhy. Oba laserové systémy v kombinaci se čtecími kartami jsou schopné podat pravdivý obraz plochy a jejích nerovností. Pro lité podlahoviny to je odchylka maximálně 2 mm na 2 metry. Nejmodernější cestou zjištění rovinnosti podkladu je pak http://www.bosch-professional.com/static/specials/gsl2/cz/cs/video.html

Ukázkové fotografie

Klínek Laser Laser Hadicovka

04. Vlhkost a její měření

Velmi často se při aplikaci stavebních hmot nebo nátěrů potkáváme s parametrem vlhkosti. Tento je třeba rozlišit na vlhkost vzduchu, vlhkost povrchu podkladu a vlhkost ve vlastní podkladní hmotě. První dvě jmenované jsou většinou okamžité a krátkodobé. Vzdušná vlhkost a povrchová vlhkost se mění v průběhu dne. Závažným parametrem je vlhkost ve hmotě podkladu, neboť ta bývá trvalejšího charakteru a může velice negativně ovlivnit celé dílo. Vlhkost vzduchu můžeme měřit jak standardními vlasovými vlhkoměry, tak elektrickými vlhkoměry. Relativní vlhkost vzduchu by neměla překročit 70%. Obzvláště polyuretanové systémy jsou na tento parametr velmi citlivé. Povrchovou vlhkost měříme nejčastěji elektrickými kontaktními vlhkoměry. Znalost této veličiny při současném použití měřidla rosného bodu nám zabrání položit rozpouštědlové a bezrozpouštědlové systémy na vrstvičku povrchové vlhkosti způsobující separaci a nepřilnutí hmoty k podkladu. Velmi často bývají měřidla vzdušné vlhkosti, teploty a rosného bodu konstruovaná jako měřidla kombinovaná. Podkladní vlhkost se zjišťuje převážně třemi způsoby. Elektrickým měřením vodivosti nebo odporu mezi dvěmi zatlučenými elektrodami v podkladu. Jde o metodu rychlou, ale vzhledem k vypovídacím hodnotám spíše o metodu orientační. Další metodou je metoda karbidová, kdy vlhkost reaguje v uzavřené láhvi s karbidem vápníku za vzniku acetylenu a tlak uvolněného plynu na manometru vypovídá o množství vody. Obvykle bývá manometr ocejchován v dílech CM, které je nutné převést na hmotnostní %. Tato metoda je při dodržení metodiky vcelku přesná. Její předností je operativnost. Nejpřesnější metodou je však gravimetrické měření (ČSN EN ISO 12 570).

Ukázkové fotografie

Vlhkoměr Vlhkoměr Vlhkoměr